e

POJMY Výchova= Záměrné cílevědomé působení na rozvoj osobnosti Vzdělávání= Získávaní vědomostí a dovedností, proces osvojování = vede k vzdělání Edukace= Shrnutí výchovy i vzdělávání= je to celoživotní proces Heteroedukace= výchova někým jiným Autoedukace= výchova mnou samou – sebevzdělávání RVP PV= Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání Klíčové kompetence= soubor základních znalostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou klíčové pro osobní rozvoj jedince Pedagogika (definice, původ slova) Společenská věda o vzdělávání a výchově = zajímá se o formování člověka, po celý jeho život Od slova PEDA/GOGOS – DÍTĚ/ VÉTS Empirická věda= čerpá informace za zkušeností Teorie vědy (co musí věda splňovat) Věda musí splňovat určitá kritéria- PŘEDMĚT BÁDÁNÍ = VÝCHOVA, VYMEZENÉ POJMY, TEORETICKÝ SISTÉM, VÝZKUMNÉ METODY, ODBORNÉ PUBLIKACE, VYUČOVÁNÍ NA VŠ Pedagogické vědy (kategorie) Základní=Obecná pedagogika a didaktika, dějiny pedagogiky, srovnávací a speciální pedagogika Hraniční (propojení dvou věd) =pedagogická psychologie, sociologie výchovy, ... Aplikované (poznatky aplikované na určitou skupinu) = předškolní ped., pedagogika dospělých (skupinu) nebo volného času Výchova Je to cílené působení na člověka za účelem jeho rozvoje – podporuje žádoucí chování a snaží se tlumit nežádoucí Složky výchovy Jsou to základní oblasti působení na osobnost jedince Rozumová= rozvoj myšlení, poznávání a schopnosti učit se Mravní= vytvoření morálních hodnot a svědomí Citová= rozvoj citového prožívání a empatie Tělesná= péče o zdraví a rozvoj tělesné zdatnosti Pracovní= vytvoření vztahu k práci Estetická= rozvoj vnímaní a vztahu ke kráse a umění Pak i Občanská, Enviromentální a Duchovní výchova Činitelé výchovy Ten, kdo se podílí na procesu výchovy VYCHOVÁVAJÍCÍ= učitel, rodič, trenér VYCHOVÁVANÝ= žák, dítě... OBSAH= obsah vyučování VÝCH. PROSTŘEDÍ= vnější podmínky K úspěšné výchově je potřeba všech složek výchovy Výchovné metody podporuje žádoucí chování a snaží se tlumit nežádoucí STIMULUJÍCÍ (podněcující) A INHIBIČNÍ (potlačující) Pochvala, ocenění, povzbuzení, kritika, napomenutí, zákaz Podmínky výchovy Dělí se na VNITŘNÍ a VNĚJŠÍ VNITŘNÍ= Dědičné faktory, zdravotní stav, životní potřeby, schopnosti a dovednosti, temperament, zájmy... VNĚJŠÍ= Prostředí (nezáměrně formuje člověka), dělíme ho na přírodní a sociální Přírodní= venkov x město, podnebí, ovzduší... Sociální= charakter rodiny, vztahů s ostatními lidmi, typ školy, sociální sítě... Didaktika (pojem, význam, typy didaktik) Základní pedagogická disciplína – teorie o učení a vyučování, formuluje postupy, metody... aby bylo dosaženo cíle Od DIDASKEIN= učit, vyučovat Skupina 1, Grouped object Pedagogický proces (definice, složky vyjmenovat) Výchovní vzdělávací proces, kde na sebe působí všechny složky Cílem je naučit žáka obsah společnou činností a pomocí materiálních i nemateriálních prostředků Skládá se s CÍLE, OBSAHU, SOUČINNOSTI UČITELE A ŽÁKA, a MATERIÁLNÍCH A NEMATERIÁLNÍCH PROSTŘEDKŮ Cíle (význam, funkce) Vyučování je smysluplná činnost= má vždy cíl= očekávaný výsledek Jsou různé, liší se u věkových skupin, předmětů... Jde o zamýšlenou změnu a žáka= co si má osvojit= představa o výsledku učení Žák vyjmenuje samohlásky x Žák se naučí samohlásky ( špatně- NEOVĚŘITELNÉ) Bloomova taxonomie Systematické uspořádání cílů od nejjednoduššího po nejtěžší Cíle v RVP PV směřují k rozvoji komplexní osobnosti dítěte (fyzicky, psychicky, sociálně) na základě rámcových cílů Rozvoj osobnosti= Podpora zdraví, samostatnosti, učení a poznávání Získávání kompetencí= Rozvoj klíčových kompetencí (např. učení, komunikace, sociální) Osvojování základů= hodnot, kultury a pravidel společnosti Didaktická transformace učiva Je to proces, při kterém učitel převádí odborné učivo do podoby srozumitelné a přiměřené věku, schopnostem a zkušenostem žáků= tak aby žák učivo pochopil a nebylo pro něho příliš složité Metody Metoda= cesta k cíli Dělí se na SLOVNÍ, PRÁCE S TEXTEM a NÁZOROVĚ DEMONSTRAČNÍ SLOVNÍ – Monolog= vyprávění (hlavní metoda v MŠ), výklad (ZŠ, SŠ), Přednáška (VŠ) Dialog= diskuse, brainstorming PRÁCE S TEXTEM – mapy, texty, grafy, encyklopedie... NÁZOROVĚ DEMONSTRAČNÍ – ukázka, pokus= učitel vede, žák pozoruje Pedagogika. Je to společenská věda, který se zabývá výchovou a vzděláváním člověka po celý jeho život. Samotné slovo pedagogika pochází z řeckých slov paida – dítě a gogos – vést, tedy vést dítě. Pedagogika je zároveň empirická věda, což znamená, že čerpá své poznatky ze zkušeností. Aby mohla být považována za vědu, musí splňovat určitá kritéria – má svůj předmět bádání, kterým je výchova, má vymezené pojmy, vlastní teoretický systém, výzkumné metody, odborné publikace a vyučuje se na vysokých školách. V pedagogice se setkáváme s několika základními pojmy. Výchova je záměrné a cílevědomé působení na rozvoj osobnosti člověka, při kterém se podporuje žádoucí chování a tlumí chování nežádoucí. Vzdělávání je proces, při němž si člověk osvojuje vědomosti a dovednosti, a vede k dosažení vzdělání. Tyto dva pojmy dohromady shrnuje pojem edukace, který označuje celoživotní proces výchovy i vzdělávání. Edukace může mít podobu heteroedukace, kdy je člověk vychováván někým jiným, například rodičem nebo učitelem, nebo autoedukace, kdy se člověk vzdělává a vychovává sám. Celý výchovně-vzdělávací proces se odehrává v určitém rámci. V předškolním vzdělávání je tímto rámcem RVP PV – Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, jehož cílem je rozvoj komplexní osobnosti dítěte po stránce fyzické, psychické i sociální. Důležitou roli zde hrají klíčové kompetence, tedy soubor znalostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou nezbytné pro osobní rozvoj jedince. Výchova sama o sobě má několik složek, které se navzájem prolínají. Patří mezi ně rozumová výchova, jejímž cílem je rozvoj myšlení a schopnosti učit se, mravní výchova, která směřuje k utváření morálních hodnot a svědomí, citová výchova, rozvíjející citové prožívání a empatii, tělesná výchova, zaměřená na zdraví a tělesnou zdatnost, pracovní výchova, jejímž cílem je vytvoření vztahu k práci, a estetická výchova, která rozvíjí vnímání krásy a vztah k umění. Tyto složky doplňuje také výchova občanská, environmentální či duchovní. Na výchově se podílí různí činitelé výchovy. Jsou to vychovávající osoby, například rodiče, učitelé nebo trenéři, dále vychovávaný jedinec, tedy dítě nebo žák, obsah výchovy a výchovné prostředí. Aby byla výchova úspěšná, musí být všechny tyto činitele ve vzájemné souhře. Výchova probíhá pomocí výchovných metod, které buď podporují žádoucí chování, nebo tlumí chování nežádoucí. Mezi stimulační metody patří pochvala, ocenění a povzbuzení, zatímco mezi inhibiční metody řadíme napomenutí, kritiku či zákaz. Velký vliv na výchovu mají také podmínky výchovy, které dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní podmínky zahrnují dědičné faktory, zdravotní stav, temperament, schopnosti a zájmy jedince. Vnější podmínky tvoří prostředí, které člověka formuje často i nezáměrně – přírodní prostředí, jako je klima nebo místo bydliště, a sociální prostředí, kam patří rodina, škola, vztahy s lidmi či sociální sítě. Součástí pedagogiky je také didaktika, základní pedagogická disciplína, která se zabývá teorií učení a vyučování. Jejím úkolem je hledat cesty, metody a postupy, jak co nejefektivněji dosáhnout stanovených cílů výuky. Didaktika je úzce spojena s pedagogickým procesem, což je výchovně-vzdělávací proces, ve kterém na sebe vzájemně působí cíle, obsah učiva, učitel, žák a materiální i nemateriální prostředky. Každé vyučování má svůj cíl, tedy očekávaný výsledek učení. Cíl musí být jasně formulovaný a ověřitelný, například „žák vyjmenuje samohlásky“. K systematickému uspořádání cílů slouží Bloomova taxonomie, která je řadí od nejjednodušších po nejnáročnější. Aby bylo učivo pro žáky pochopitelné, využívá učitel didaktickou transformaci učiva, při níž převádí odborné poznatky do podoby přiměřené věku, schopnostem a zkušenostem žáků. K tomu používá různé metody výuky, které představují cestu k cíli – metody slovní, práci s textem a názorně-demonstrační metody. Takto se celý svět pedagogiky propojuje do jednoho smysluplného celku, jehož cílem je rozvoj člověka, jeho učení a příprava na život ve společnosti.